16. 2. 2014 | Zahraniční obchodní mise
Milý čtenáři dostáváš se k deníčku cestovatele ,tentokráte na stezce dobrodružství na trase Moskva - Sochi. Kde ztrávíme týden jako bulalsciky - fanoušci - tak se jmenuje oficiálně pozice, pod kterou jsme se povinně
zaregistrovali abychom se mohli zúčastnit Zimnich olympijskych her v SOCHI.
Už si dovedu představit jaké to asi bude v domcích prvních osadníků na Marsu. Tak veliké je naše kupé v rychlíku čislo 12 ,kterým se již 12 hodin pomalu,ale jistě posouváme Středním Ruskem na jih k Černému moři .
Na ploše 2x3 metry je ložnice pro 4 osoby, úložný prostor pro 4 kufry ,batohy a dalsi tašky a šatna na bundy a kabáty a jistě by se i vešly bedny se zásobami pokud by bylo potřeba a také společenská místnost s televizi a jídelna a kuchyně a salon pro " čaje o páté". A světe div ono to opravdu funguje.
Nevim jestli se snesou vědecky vybráni účastníci mise na Mars,ale naše výprava nebo lépe řečeno pánská jízda to zvládá skvěle!
Nástup do vlaku přes několika stupnovou kontrolu,která probihala tvrdě,ale korektně a bez zdržování pod dohledem kamenných tváři ruských speciálů ( dvojdomek bych si s nimi nepořizoval,ale obcházet dlužníky bych je nechal. Určitě by se s prázdnou nevrátili ) , proběhl bez problémů a odjezd byl také na minutu přesný.
Příjemná kabinová původčí jen jsme vyjeli přinesla výborný čaj podávány ruským způsobem v tradičních skleněných čiších s kovovými podšálky,které nesmíme zapomenout vracet protože bez nich se to fakt nedá :-)
A za chvíli další občerstvení v podobě sendviče se šunkou a sýrem a slaných sušenek , sladkých oplatek a omáček a marmelád a dalších dobrot. Až jsme se lekli, že nestačime sníst všechny zásoby co jsi nakoupili sebou. A že jich bylo!
Ale myslím, ze to zvládneme :-)
Nuda je strašná věc a podporuje žravost.
Z Prahy dostáváme zprávu,ze naši vyhráli nad Lotyšskem a tak na oslavu otevřeme láhev vodky Pasolskaja ( velvyslanecká ) a cesta muže začít.
A jedeme a jedeme a jedeme a jedeme a jedeme. Ja opravdu nevím co si ten blázinek Hitler myslel!? Ani všichni japonští turisté by nestačili ,aby obsadili města, která my projedeme je behem prvních par hodin .
A už je tu čas večeře. Rozhodujeme demokraticky, ze se nepustíme do zásob ,ale že zavítame do restauračniho vozu.
Chybnější rozhodnutí jsme udělat nemohli.
Sled událostí, který následoval je na samostatnou kapitolu....
Další osudy můžete sledovat na facebooku
Po 10 hodinách sladkého spánku , ve kterém jsme projeli Voronež , Rostov a Krasnodar a ani nám to není líto,že jsme z nich nic nevideli jsme jsme si dali ranní toaletu a světe div se v uklizených čistých toaletách ,které přes noc nějaká dobrá duše uklidila. " A čistý záchody to mám rád" !
Snídaně na vidličku z našeho bezedného kufru , ranni panáček vodky tentokrát značky Parlament a sledování krajiny .
Možná, že by cesta do Vladivostoku nemusela být tak nepříjemná, jak se na první pohled zdá.
Jen 6x delší :-))
Teď si všichni pochvalujeme, jak se nám dobře spinkalo. A asi začíná trochu nuda. Začínáme si prohlížet všechna želízka, které má nožiček, který jsme si koupili do vlaku za 90 rublů v Moskvě na nádraží.
Co by jsme si prohlíželi čtvrtý den cesty do Vladivostoku nechci ani pomyslet.
Ted oslavujeme výročí 24 hodiny jízdy ve vlaku ,tak se omlouvám musime to oslavit přípitkem - tostem.
Tak už jsme to oslavili. Ještě 4 hodiny a jsme na mistě.
Jeee moře. My jedeme podél pobřeží! Sluníčko a modrá obloha. Všude plno lidí na plážích ,kteří v sobotu odpoledne přijeli na piknik ,tedy správně na sašlik.
Tak ještě 50 minut!
Lidičky lidičky je tu sluníčko a modrá obloha a teplo a krásně .
Všude palmy a plno lidi a světel a vlajky a příjemná atmosféra.
Ubytováni máme v sanatorium Sochi, elitním přímořském zařízení úřadu prezidenta Ruské federace. Supermoderní,krásné s výhledem na moře uprostřed nádherného parku,kde se v minulosti procházel Leonid Brežnev a přemýšlel o invazi do Československa :-)
Ráno snídaně evropského typu a všechno na co má člověk chuť. Pouze místo džusu je teplý šipkový čaj . No co se dá dělat :-)
A už jsme v novém moderním elektrovlaku a jedeme do olympijské vesničky a pak do Českého domů v Adleru...
Když jedete ze Sochi přes olympijskou vesničku a Adler do Olympijského parku,kde jsou sportovní haly a olympijský oheň,tak začnete chápat kam asi šly ty všechny miliardy dolaru.
Nejen železnice a několik nádražních hal ,která jsou větší než hlavní nádraží v Praze, ale rozlehlost olympijskeho parku Vás ochromí .
Jestli chcete někde zažít chvíli klidu a odpočinout si od lidi zajděte do Českého domu :-)
Tam opravdu na nikoho nenarazíte.
Prázdné smutné prostory uprostřed hotelového resortu mimo sezonu. Co víc dodat .
Sice se ušetřilo na nájmu ,ale k čemu to je když nikdo nezajde.
Vyhozené peníze ...
neuvěřitelně typický pohled pro zimní olympijské hry?
